Pieśniarze, Wrocław, 1. 3. 2018- křest CD Živě/Na żywo

Michal Braxatoris

Pieśniarze, Wrocław, 1. 3. 2018- křest CD Živě/Na żywo

Včera jsem měl velký den.
V polské Wrocławi v maličkém klubu Piesnarze, kam jsme dorazili s hodinovým zpožděním, jsme polévali šáňem CeDeso z nahrávky, která tam byla pořízena loni v červnu. Alf s Honzou Krupičkou mi předskočili a šlo se na věc. Díky drobným „rozstřelením“, která předcházela našemu příjezdu a té hodinové „sekeře“, nebyl sice začátek mé části koncertu nijak hvězdný a dal vzniknout hlášce „Zabloudil jsem na hmatníku, jak Honza před Wrocławí“. Publikum bylo ovšem velmi tolerantní a dychtivé a tak se můj drobný výpadek nijak na náladě v sále nijak nepodepsal. Po pauze jsme pokřtili CD a jak bylo vždy doposud mým zvykem při křtu, celé CD jsem hrál tak a v takovém pořadí, jak je nahrané. Poslední písnička na CD je „Na bílé dni“. A právě ta se u diváků v klubu Pieśniarze líbila posledně nejvíc. Dokonce tak moc, že se dočkala nejen doslovného překladu, ale i přebásnění, které prý nejen vystihuje náladu české verze, ale je prý prostě skvělé. I osmělil jsem se k umělecké sebevraždě, že jsem ji prostě a jednoduše zazpíval Polákům v Polsku polsky, ač polsky neumím vůbec. 😀 Prý mi bylo dokonce i občas rozumnět (asi tak na 90% , což považuji za turboskóre) Ten úžasný překlad udělal Krzysiek Wrona, o kterém se nebojím říct, že se stal už minule mým přítelem. Pracuje i na polské verzi „Milionáře“, ale zatím není sám spokojen. Prý to není ono, takže mi zatím nic ani neukázal. Ovšem ukázal mi něco jiného. Poté, co jsem dopidlikal a dopřidával, půjčil si moji Táňu a zahrál mi „Na bílé dni“ česky a pak polsky 😀 Svoji polštinu hodnotit nehodlám a nemůžu, ale Krzysiek to zazpíval tak, že mi z jeho české verze spadla brada. Rozhodně byla jeho čeština daleko lepší , než můj polský pokus a tedy mám na čem máknout. A to se hodí, ne ? 🙂 Je to hrozně zvláští pocit, který bych vám přál zažít. Slyšet v cizí zemi, cizím městě svoji píseň v češtině a jazyce cizí země a přitom to nehrajete vy :).
Z následné marmelády museli pak mít obyvatelé sousedních domů asi neskutečnou radostt, protože jsme hráli, dokud nás to bavilo a bavilo nás to dokud jsme hráli, prakticky než začalo svítat na bílý den.
Do klubu Pieśniarze se rozhodně vrátím v tomto roce minimálně ještě jednou. A velmi rád. Tenhle koncert měl sice naprosto jinou atmosféru, než ten první, ale srdečnost lidí, kteří do tohoto klubu chodí je prostě neskutečná.
Chci poděkovat všem, kteří přivedli na světlo Světa tuhle placku. A vezmu tak nějak chronologicky. Alfikovi děkuju skoro furt, ale furt málo na to, co pro mě udělal a dělá. Donatovi, děkuji za to, jakým je nádherným človíčkem a za to, že v dobách zlých provozuje něco tak krásného – čistého. Děkuji Makaronovi, za to, že nám posledně pomohl s nabíráním stop. Děkuji Bohunce, za překlady a pomoc. Děkuji Natálce za krásný úvod tohoto koncertu a oběma dámám za neutuchající entuziasmus. Děkuji Martinovi Svobodovi a Bezva Studiu za perfektní obal. Děkuji panu Šindelářovi za rychlou a bezproblémovou výrobu kopií. Díky Honzovi za to, že to se mnou vydržel za volantem. Děkuji Piotr Rejda a Krzysiek Wrona za t, že prostě jsou… Snad jsem na nikoho nezapomněl jmenovitě.
A děkuji všem, kteří na křest přišli.
Dziękuję bardzo.
———————————
Moji radost z této placky nezkazilo ani tvrzení redaktora jedné české stanice, že to zas tak velkej a převratnej počin není, protože křtím CD písniček, které už má v archivu. Nějak mu patně nedošlo, že pokud někdo začíná znovu a od píky, a po 10-ti letech kdy nehrál, asi těžko bude točit ŽIVOU placku z novinek. Je pravdou, že tohle CD je opravdu vlastně trochu remake Osamělého tyjátru, ovšem Osamělý tyjátr se jako program,prakticky živě nikdy nehrál, krom jednoho televizního vystoupení tuším, že asi tří festivalů a několika vystoupení v klubu KOCOUR.

Have your say