Restart 2025
2. 8. 2025 Mí drazí známí, přátelé, ba i nepřátelé. Vstávám dnes za svitu slunce a cítím takovej (jak to kurwa bóbr napsat) životní zlom. Jo, možná se budete chechtat, že já „starej kozák, co všude byl pětkrát, všemu rozumí nejlíp ze všech a vždycky si věděl rady“ (ano, urážím sám sebe a naprosto úmyslně), má takhle hovězí náladu jen kvůli úplně a zcela bezvýznamný věci. A to tý, že prostě dnes opět začnu hrát. A v čem je tedy změna a zlom oproti dřívějším časům?
Prostě v tom, že jsem dlouho přemejšlel jak o vás, tak o sobě. O tom, jak to dělají ti, které posloucháte. O tom, jak jsou lidi vzájemně nasraný jeden na druhého. O tom, že málokdo poslouchá to, co ten druhej říká. O tom, proč mi třeba v polské hospodě věnují víc pozornosti než v české, pokud hraju sebe, přesto, že mi nerozumí. O tom, kam se posunula hranice virtuozity (nebo jak to nazvat). Ale třeba taky o tom, že většina muzikantů má úpa jiný názory na dění v naší malé zemi než jejich posluchači. O tom, co mi to mý prdlání v životě dalo a vzalo. Prostě. Celej ten chuchvalec myšlenek, jsem si musel rozebrat na molekuly, zjistit, že můj svět tak jak byl kdysi složenej už neexistuje. Že je úplně jiná doba, ve které nikdo nebude číst závažné a dlouhé texty (jako je tento), páč není čas vstřebat cizí názor. Není také čas na průměrnost. Na ni tu máme AI. Nejde hrát 5-10 x za měsíc, když na koncertech znáte všechny posluchače jménem i příjmením. Nejde hrát úplně stejně jak před 20lety, protože to těžko „dáte“ někomu, kdo není primárně posranej z toho, že jde na své oblíbence. atd… A pak s pokorou, ty samý molekuly zase pěkně vzít, a poskládat je do nějakého tvaru.
Takže se mi docela hodí dnešní akce, kde budu úplně malý kolečko v továrně na kolečka, kde si vyzkouším na publiku, které mě vůbec nezná „co jsem dělal v zimě“. A hned na to příští týden v bleděmodrém totéž. A ta úplně ostrá verze na sebe nenechá dlouho čekat.
Čili… Můžete mi poplivat záda a nakopnout mě do zadku. I když je s tyjátrem konec.